Aljaška - poslední země divočiny

Dá se říct, že poslední země divočiny, země medvědů, losů, karibů, vlků, bobrů, rysů, králíků, velryb a mořských vyder, to je Aljaška.

   Místní obyvatelé říkají, že je to země na konci světa. Aljaška je největší stát Ameriky. Měří 1,5mil. km² a má pouze 7tisíc kilometrů silnic, proto velká část obyvatel vlastní letadla. Téměř na každém jezeře jdou vidět hydroplány. V roce 1867 Rusi prodali Aljašku Američanům za 7,8 miliónů dolarů. Aljaška má 3 milióny jezer, 5 tisíc ledovců a žije tam půl milionu obyvatel. Osídlení je velmi řídké, nejvíce lidí bydlí v Anchorage, kde přilétají letadla z celého světa. Kdyby New York měl takovou hustotu obydlení jako Aljaška, bylo by tam pouze 16 lidí. S vnukem Pavlem Lepíkem jsme zde strávili 33 dnů. Při našem cestování téměř všude potkáváme stopy medvědů, vlků, losů a karibů (sobů). Sobi jsou zde více přes léto, před zimou putují do Kanady za mírnějšími mrazy a dostupnější potravou. Obyvatelé se živí lovem, rybařením, z turistiky, úpravou cest a těžbou nafty. Potrubí ropovodu vinoucí se tundrou je z dálky vidě. Zlatokopectví je zde stále v oblibě. Viděl jsem zarostlého muže, jak rýžoval u řeky. Chtěl jsem jej vyfotografovat, ale dal mi najevo, že použije kolt, který měl u pasu. V některých oblastech, v jezerech a řekách, jsou tisíce lososů, kteří dorůstají až 60kilogramů. Na podzim jsou řeky červené od hřbetů ryb. Tuto barvu začínající smrti lososi získávají po dlouhém hladovém putování z moře do míst, kde se narodili. Na tom místě se vytřou a houfně umírají. Lososů je 16 druhů a jen jediný z nich se několikrát vrací zpět do moře. Ostatní druhy převážně po třech letech života v moři putují k pramenům, aby založili potomstvo. Tam zemřou a stanou se součástí potravního řetězce dalších živočichů. Losos je nejlevnější potravou a krmí jimi také psy. Lovci jezdí na daleká místa lovu v terénních vozech s přívěsem, na kterém mají terénní čtyř či osmi-kolky. Přes řidítka mají položenou pušku a u pasu velký kolt. Někteří táhnou i malý vozík s potřebou výbavou, který na zpáteční cestě poslouží k naložení ulovené kořisti. S těmito motorkami jezdí tundrou, lesem a dostanou se téměř všude. Viděli jsme uloveného losa, který vážil 500kilogramů. Zvěř často vyhledávají letecky. Pokud ji spatří, mohou v této oblasti lovit až na druhý den. Aljaška je rozdělena do 26 loveckých oblastí a některé z nich na další podoblasti A,B,C,D. Doba lovu je omezena a různí se v každé oblasti i podoblasti. Mohou lovit místní obyvatelé, obyvatelé USA, vojáci USA a cizinci. Všichni kromě místních musí mít průvodce. Taktéž ceny jsou různé.

 

	grizzly	los	karibu (sob)	vlk	pižmoň (býk)
místní obyvatel	25	-	-	-	500
obyvatel USA	500	400	325	175	1100
voják USA	250	200	162,5	87,5	550
cizinec	650	500	425	250	1500

 

Ceny jsou v amerických dolarech. Zdroj: http://www.admin.adfg.state.ak.us/license/prices.html

Taky ne každý může ve všech oblastech lovit. Je omezen počet zvěře a doba lovu. Např. v oblasti 20B (okolí Fairbanks) může za rok ulovit místní obyvatel a obyvatel USA jen 1 medvěda a to od 1. září do 30. května, karibu taktéž místní obyvatel a obyvatel USA od 10. srpna do 30. září. Losa jen místní a to býka, 1ks od 1. září do 15. září. Lovit se může všude kromě některých národních parků (NP), např. Denali, Katmai. Vše o lovu, včetně rybaření se dá zjistit na webu http://www.wildlife.alaska.gov/gis

 

Je možnost se nechat vysadit hydroplánem v daleké divočině u srubu a za určenou dobu vás i s ulovenou kořistí vyzvednout zpět. Na ostrově Kodiak je k pronajmutí velmi mnoho malých srubů a posedů, kde strávíte týden pozorováním největšího druhu medvěda.

 

Pobyt v přírodě není nijak omezen. Jen v některých NP se může nocovat jedině v kempech. Například v NP Denali je cena za přespání v kempu Riley Creek pro osobní auto a stan $22 + jednorázový poplatek $20 za auto na celou dobu. Také jsou zde soukromé pozemky, které majitelé označují zákazem vjezdu a nocováním. Spaní ve stanu v divočině je dosti riskantní. Nejlépe je si půjčit pořádné terénní auto, kombíka, aby se v něm dalo spát. Když jsme si půjčovali auto, majiteli jsme říkali, že chceme jezdit za zvěří a fotografovat. Varoval nás, že jedeme do divočiny a musíme mít spolehlivý teréňák a navíc nám nabízel veliký kolt na případnou obranu. Na jeho radu jsme brzy vzpomínali. škoda že jsme si nepůjčili kanystr na 50litrů benzínu, což by jsme později ocenili. Když jsme v tundře hledali bizony, jednou jsme všechny 4 kola zahrabali a později najeli na velký hrbol, že nám všechny kola zůstaly ve vzduchu. Pneumatiky byly kvalitní, ale i přesto byly 4 defekty. V noci ve spánku se s námi začalo kymácet auto, naštestí spustilo alarm a ve světlech reflektorů jsme uviděli odbíhajícího medvěda. Huňáč dostal chuť na naše potraviny, které jsme měli na tři týdny. Taky jsme vedle cesty pozorovali grizzlyho, jak něco trhá. Zrovna okolo jeli silničáři, zastavili a varovali nás, abychom si dávali dobrý pozor. Říkali, že včera tady museli jednoho zabít, protože se vloupal do auta a ještě je jich tady pět. Jen co odjeli, vidíme jak k nám po středu silnice jeden běží. Přiběhl na padesát metrů, posadil se a po chvíli naštestí odešel do křoví. Když jsme se vydávali na pěší tůry, nikdy jsme s sebou nebrali potraviny a na rukávu měli zvonky, které upozorňovaly zvěř na naši přítomnost. Nečekaně překvapit medvěda nebo se dostat mezi samici a její mladé by bylo osudné. Toto zvíře se bojí člověka, tak jako člověk jeho. Jednou jsme šli náhorní plošinou tundry za soby. V dálce jsme viděli světlou boudu, mysleli jsme, že je to tábořiště lovců. Jak jsme došli na místo, byl tam terénní vůz a dva menší zánovní přívěsy. Kola byla nafoukaná, také benzín v nádrži, u obou přívěsů vytržené dveře a zevnitř vše vyházené. Po lidech ani památka. Byly tam jen stopy medvěda. Dostali jsme i trochu strach. Na zpáteční cestě, asi po 200 metrech jsme spatřili nový otisk tlapy medvěda, která tam předtím nebyla. Musel jít za námi, ale přes vysoké keře jsme jej nespatřili. Možná, že nás zvonky zachránily. Největší zážitek jsem měl při fotografování 2 medvědů na 60 metrů. Instinkt mne varoval, abych se otočil. Podíval jsem se a 4 metry za mnou stál statný grizzly.

 

No dopadlo to dobře, nezpanikařil jsem, nedíval se na něho a pomalu mu odešel z cesty. Když jsem se odvážil podívat, byl již pryč. Vždy to tak nemusí skončit. Totiž on je tady pánem a je to jeho království. Věřím, že to tak zůstane, aby všichni v tomto státě nalezli zemi přirozené divočiny.